Praha ve víru oslav

Pakliže řidiči dopravních prostředků neměli o konečném výsledku finále informaci, rozjařené tváře a pokřiky slavících fanoušků, cestujících krátce před půlnocí domů, jim jasně sdělily, kdo je novým mistrem světa. "Češi, Češi," zní ve vestibulech metra. Přijíždějící soupravy jsou ihned naplněny. Přeci jen, v centru Prahy si rozhodující zápas nenechalo ujít několik tisíc příznivců. "Mistři světa, to jsme my," křičí. Okolní cestující se usmívají. Mají stejnou radost. Byť třeba zápas neviděli. "Urychlete prosím výstup a nástup do soupravy," zní metrem. Marně. Když se slaví, nespěchá se. Zpívá se česká hymna, nevynechá se ani tradiční "Kdo neskáče, není, Čech." To, že je souprava zrovna v tunelu a každý šlape tomu druhému na boty, nikomu nevadí. Proč také? Na zisk zlaté medaile čekali čeští fanoušci pět let. A teď je proto čas na oslavu.